Kaple Božího Těla

Píše se polovina 15. století, kdy v Olomouci na místě staré židovské čtvrti se synagogou stojí měšťanské domy. Sousedí s renesančním konviktem olomoucké univerzity, kterou jezuité, tedy Tovaryšstvo Ježíšovo, zakládají v roce 1573.  

Mezi lety 1660-1668 budují jezuité právě na místě vykoupených domů tzv. starý konvikt neboli ubytovací sídlo šlechtických a patricijských studentů.

Mezi lety 1721-1724 vedle starého konviktu přibývá, patrně přímo na místě dávné synagogy, tzv. nový konvikt. Zahrnuje pozdně gotickou městskou Židovskou bránu i novou oválnou kapli Božího Těla na místě gotické kaple téhož zasvěcení. Barokní kapli projektuje a buduje olomoucký stavitel Jan Jakub Kniebandl.

Architektura kaple Božího Těla má v sobě sílu návštěvníka upoutat svým interiérovým řešením. Jeho vzorem se stal příčně oválný kostel jezuitských noviců Sant'Andrea al Quirinale v Římě (1658–1670) od předního římského architekta, sochaře a malíře Gian Lorenza Berniniho.

Kaple stojí na půdorysu podélného oválu se zřejmým eucharistickým odkazem na tvar hostie, tedy Těla Páně. Podoba hlavního oltáře, po stranách se sdruženými sloupy a zmnoženými pilastry, vychází z hlavního oltáře římského kostela.

Sochařské a štukové výzdobě kaple dominuje trojúhelník ženských soch (na vrcholu a po stranách hlavního oltáře), které zosobňují hlavní křesťanské ctnosti - Víru, Naději a Lásku. Stejně jako andělé a andílci (nad hlavním oltářem i na rámech bočních oltářů), i tyto impozantní symboly jsou dílem olomouckého sochaře Filipa Sattlera (1695–1738).

Vrcholová ženská postava nad oltářním retáblem svým umístěním i gestem naprosto souzní se sochou Sv. Ondřeje nad hlavním oltářem Berniniho kostela. Oslavě Těla Páně se otevírá i klenba nástropní malbou se zobrazením legendárního, ovšem historicky nedoloženého vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary u Olomouce (údajně 24. června 1241). V roce 1728 ji namaloval přední olomoucký malíř Jan Kryštof Handke (1694–1774), stejně jako oltářní obraz Večeře v Emauzích.  

Na klenbě v otevřených nebesích se zjevuje Nejsvětější Trojice – tedy Bůh Otec, holubice Ducha Svatého a Kristus, kterého zastupuje Beránek na kříži, jenž spočívá ve vesmírné sféře. Sama Panna Maria Vítězná pak kompletní Trojici ukazuje zářící šternberskou osmicípou hvězdu, kterou v rukou třímá anděl, a to přímo nad modelem olomouckého kostela Nanebevzetí Panny Marie. Právě v tomto kostele přijal Jaroslav ze Šternberka z rukou kněze Tělo Páně hostii (výjev nad oltářem), jež měla vést k onomu zázračnému vítězství nad Tatary. 

Andělé pod vedením sv. archanděla Michaela míří s plamennými meči v rukou k nočnímu táboru Tatarů na protější straně klenby. Jsou připraveni zasáhnout ve prospěch blížícího se Šternberkova vojska. Zobrazení zneklidněných Tatarů v tureckých turbanech aktualizuje trvalé nebezpí tureckých válek. Zároveň jde o připomínku dávných zásluh Olomoučanů v případě obrany říše s nadějnou vzečpomínkou na poslední vítězství prince Evžena Savojského nad Turky – v roce 1717 dobytím Bělehradu.

Přesto, že všechny budovy bývalého jezuitského konviktu celých 200 let využívala armáda, Kaple Božího Těla zůstala téměř nedotčena. Zůstala výjimečně dochovaným a později i pečlivě restaurovaným prostorem, chráněnou kulturní památkou. Od roku 2002 ji Umělecké centrum UP využívá jako zcela ojedinělý koncertní či konferenční sál. Kaple Božího Těla je odsvěcená a veřejnosti přístupná po předchozí domluvě s manažerkou UC UP.

Prohlédněte si Kapli Božího Těla ve 3D